Nikdy never, že niekam nepatríš

Sťahovanie do Prahy bolo pre mňa náročné. Nikdy som nebola zvyknutá na to, že som dlhý čas bez svojich rodičov. Nebola som zvyknutá na novú posteľ, na novú školu a náš byt mi pripadal zúfalo cudzí. Prvé týždne boli pre mňa hrozné – cítila som sa ako cudzinec. Bola som typické dievča z dediny, so zlým strihom vlasov (ktorým si mimochodom zmyslela sama), s obhryzenými nechtami, ktoré nosí stále to isté tričko. A odrazu som bola v meste, kde som štýlové ženy stretávala na každom kroku. Ja, ktorá som nebola ochotná nosiť make-up a experimentovať s oblečením.

Cítila som sa, že tu nepatrím a pocit menejcennosti vo mne pretrvával. Ani neviem ako vo mne dozrel pocit, že odrazu treba dospieť a začať sa o seba starať. Dozrelo vo mne presvedčenie, že sa potrebujem začať správať dospelo a nastal čas zájsť k doprému dermatológovi, vyskúšať nový strih vlasov a začať sa obliekať inak. Všetko toto však bolo pre mňa náročné. Mala som pocit, že kamkoľvek vkročím, nepatrím tam. Všade okolo mňa bol  štýl a hmatateľný nadštandard a ja som mala pocit, že toto nie je nič pre mňa.

Postupom času som si však uvedomila, že aj ja mám právo na svoje miesto pod slnkom. Čo na tom záleží, že nemám najnovšiu kabelku zvučnej značky a čo na tom záleží, že sa odmietam vzdať svojich obľúbených tenisiek a balerín? Žijem len raz a preto sa odmietam celý život skrývať. Veď dnes je v trende odlišnosť.

A preto som ostala svoja – stále milujem tričká ale teraz si už nechávam viac záležať na rôznych štýloch. Stále milujem pohodlné topánky a make-up na seba neprplem. Už nemám pocit, že niekam nemôžem patriť, lebo nie som taká ako ostatní. Možno práve preto by som tam patriť mala – pre svoju odlišnosť, pre svoje nadšenie a pre svoju povahu. Už ma nedokáže rozhádzať, že okolo mňa sedia ľudia, ktorí sú iný ako ja.

Odvtedy si oveľa viac užívam všetky návštevy kaderníctiev, všetky návštevy renomovaných kliník, kde sa starajú o moju pleť, oveľa viac si užívam aj návštevy butikov, hoci sa trochu odlišujem od bežnej klientely. Prečo nie? Žijem len raz a chcem si to vychutnať.

Zdroj obrázkov: Pinterest 

5 názorov na “Nikdy never, že niekam nepatríš

  1. Boudicca

    Hezky sepsáno. Já jsem městská holka, ale častokrát jsem se přistihla, jak přemýšlím, jaké to musí být pro vás, co jste přišli na vysokou z úplně jiného prostředí. Jestli se vám tu líbí, nebo jestli se cítíte nepatřičně, divně. Je pravda, že Brno, odkud pocházím já, je o dost klidnější než Praha, spousta lidí dojíždí z menších měst a vesnic z okolí a navíc je tu hodně Slováků, takže asi není tak těžké zapadnout. Praha na mě oproti tomu působí uspěchaně, až nepřátelsky. Tam se jako cizinec musí zpočátku cítit úplně každý…

  2. Anička

    Jelikož jsem z Prahy, nijak toto nevnímám, ale je pravda, že když přijedu za tetičkou na vesnici, je to značný rozdíl a ráda jsem občas taková ta „vesničanka“ 🙂

    TheWayByA

  3. Sova

    Připomněla jsi mi tím Pretty Woman, když ji nechtěli obsloužit, až se jim pak přišla vysmát zpátky v nových šatech… 😀 Ale o tom to je, najít sebe sama a neřešit druhé, zároveň tím už patříš mezi ty „stylové“, prostě jsi svá. Ale jak to popisuješ, tak na tom něco bude, sama jsem už u nás nosívala docela … jiné 😀 věci, než mé kamarádky od nás z mini města, ale co jsem v Pardubicích, tak už to tolik ani nevnímám, dokud zase nedojedu zpátky a nevyčnívá to víc, než v tom větším městě, kde se člověk ztratí.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.